15. 1. 2019
T2R 19 a 18 T2R 17, 18, 19 ŠD11 + přívěs Doubledecker noční
6.10.2018
DOD DP HK – 90 let MHD
Hradec Králové
linka
13.-14.10.2018
víkend otevřených vrat
Strašice
linka
15.10.2018
Jízdy muz. trolejbusy
Praha
linka
28.10.2018
Parní vlak - oslava republiky
Praha
linka
20.-22.11.2018
Czechbus
Praha
linka
1.12.2018
Jízdy hist. vozy - Mikuláš
Ostrava
linka
1. - 2. 12.2018
Čertohráček
Praha

CITYTRANS CZ



22. 11. 2018 Ohlédnutí za návštěvou Legiovlaku v Hostivici.

Dalo by se říci, běžné tuctové úterý pracovního dne v tomto roce. A přeci ten den 2. října roku 2018 byl něčím zvláštní. Několikaměsíční úsilí komunikace CITYTRANS CZ a Československé obce legionářské bylo úspěšně završeno, jelikož do Hostivice přijela replika legionářského vlaku v rámci jedinečného projektu Legiovlak.

Legiovlak dorazil na nádraží do Hostivice dne 2. října 2018 v dopoledních hodinách, a ještě téhož dne, po drobných úpravách nejbližšího okolí vlaku, byly zahájeny prohlídky pro veřejnost.

Slavnostní zahájení se uskutečnilo krátce po 16. hodině slavnostními proslovy zástupce Československé obce legionářské p. Gála a starosty města Hostivice p. Kratochvíla. Slavnostní nástup legionářů se uskutečnil za zpěvu státní hymny v podání žáků ZUŠ Hostivice. Posléze starosta města zahájil slavnostní otevření Legiovlaku v Hostivici přestřižením pásky – stylové trikolory. Následně předvedli herci divadla Buchty a loutky Radek Beran a René Krupanský krátkou loutkovou hru Václava Živsy z roku 1918 nazvanou „Zkáza tvrdého meče“ inspirovanou tehdejšími válečnými událostmi a parodující některé z protagonistů Velké války. Nutno říci, že i přes silnou nepřízeň počasí se nakonec několik desítek zájemců zúčastnilo slavnostního zahájení a následných komentovaných prohlídek vlaku. Vlak bylo možné navštívit až do odpoledních hodin v neděli 7. října 2018.

Během týdenní zastávky Legiovlaku jej navštívilo cca 2.800 návštěvníků, z toho bylo 580 v organizovaných školních skupinách. Mimo hostivických studentů z Gymnázia Hostivice, žáků ZŠ Hostivice a ZŠ Směrovka se zúčastnili žáci ZŠ Nučice, ZŠ Kuncova z Praha 13-Stodůlek a ZŠ Dědina z Prahy 6-Ruzyně. Z institucí lze zmínit i návštěvu klientů z Domova seniorů Zelená lípa v Hostivici. Zřejmě geograficky nejvzdálenější byli návštěvníci ze slovenských Košic. Nejenom organizované skupiny, ale i rodiny či jednotliví návštěvníci se pochvalně vyjadřovali v návštěvní knize Legiovlaku. Za zmínku by pak stál ještě opravdu milý a přátelský přístup železničářů, z nichž pak zejména jeden, zdejší výpravčí Vladimír Stanislav, navštívil expozici několikrát, zajímal se především o železničáře v legiích a organizaci dopravy, k čemuž dostal od osádky vlaku veškeré dostupné informace.

V Hostivici se týmu z ČsOL podařilo nascanovat fotografie a další dokumenty z pozůstalostí 10 legionářů, zdejších rodáků nebo později se přistěhovavších lidí, které přinesli návštěvníci během pobytu Legiovlaku na nádraží. Konkrétně se pořízení scanů týkalo následujících legionářů: Gustav Fafejta, Josef Malý, Břetislav Nejedlý, Václav Rameš, Andrej Romaňuk, Josef Sameš, Josef Sova, Bohumil Vlach, Jaroslav Tydrich, Alois Veselý.

Snad jedinou vadou na kráse celé akce byl souběh pobytu Legiovlaku s výlukou na železniční trati, a s ní spojenou náhradní autobusovou dopravou, kdy někteří cestující vyjadřovali nelibost nad tím, že kvůli Legiovlaku musí jezdit autobusem. Samozřejmě jim bylo poskytnuto patřičné vysvětlení, bohužel ani SŽDC při plánování trasy vlaku koncem roku 2017 tuto výluku v dlouhodobém plánu neměla, takže tomuto problému asi nešlo předejít.

Návštěvníci vlaku si mohli prohlédnout krátký videopořad o důvodu vzniku Československých legií v Rusku a jejich následnou anabázi. Velké množství zájemců využilo komentovaných prohlídek vlaku za účasti některého z průvodců Legiovlaku, jejichž odborné i historické znalosti návštěvníci hluboceni oceňovali. V jednom z vozů, nazvaného přiléhavým názvem Plukovní prodejna, si mohli zájemci koupit některý z upomínkových předmětů a přispět tím na podporu ČsOL. Přispět bylo možné i přímo finančním obnosem do přítomné kasičky. Dále bylo možné učinit zápis do návštěvní knihy Legiovlaku, vzít si některý z propagačních materiálů ČsOL nebo si nechat vyhledat jakéhokoliv legionáře z databáze ČsOL.

Autor článku děkuje Československé obci legionářské, že zahrnuli město Hostivici do nabitého harmonogramu zastávek Legiovlaku. Zvláštní poděkování pak celému realizačnímu týmu Legiovlaku, konkrétně panu Tomášovi Gálovi, Petrovi Čížkovi, Jiřímu Charfreitagovi, Šárce Mikulské a dalším. Poděkování též míří k MKSH, za to, že projekt Legiovlak v Hostivici organizačně podpořili. A poděkování si zaslouží i samotní návštěvníci , kteří si našli čas a přišli se dozvědět něco více o vzniku Československých legií.
Prameny:
  1. vlastní zdroje
  2. informace Československé obci legionářské
  3. zápisky z Návštěvní knihy Legiovlaku


Článek byl otištěn v č. 12/2018 Hostivického měsíčníku:

© M. Babický 2018
Autor: mb-191118v-221118w, Trvalý odkaz, Čl. železnice, Články, 22.11.2018
4. 4. 2012 Zimní reportáž z železniční trati 122.

Kruté mrazy únorových dnů roku 2012 pominuly, jaro se ještě zdaleka neblíží mílovými kroky, ale my přesto vyrážíme "na trať". Dnes se podíváme na 27 km dlouhou trať číslo 122, jejíž koncový úsek je osobními vlaky pojížděn pouze o víkendech.

Začínáme na hostivickém nádraží. Nádražní budova prošla na přelomu let 2010/2011 celkovou opravou a již zdálky nádherně svítí. Vstupní dveře jsou samočinné, ovládané fotobuňkou. Uvnitř nádražní haly jsou pečlivě udržované nástěnky s aktuálními informacemi a jízdními řády. Uprostřed je dřevěná sklápěcí lavice, kterou dozajista mnozí z nás znají z kin, divadel a dalších kulturních zařízení. strohé, leč účelné. Mimo vyvěšených jízdních řádů a výlukových letáků se v místnosti nachází automat na výdej jízdenek typu Mikroelektronika AVJ G. V hale se nachází ještě prodejní okénko a čekárna.

Je 9:35, vlak Os 25910 Už čeká na své cestující. Motorák 810.667-6 je uvnitř čistý a příjemně vytopený. Strojvedoucí je velice příjemný a hned se nás ptá kam jedeme. Když se to dozví, ihned odvrací return s dotazem, zda jedeme i nazpátek. Po kladné odpovědi spokojeně přikývne, zřejmě je na podobné cestovatele zvyklý. Vzápětí se rozjíždíme, v salonu je celkem 7 cestujících.

Opouštíme západní zhlaví hostivického nádraží, míjíme odbočku tratě do Podlešína, která pro osobní dopravu funguje pouze v letní sezoně pro cyklovlak. Po chvilce opouštíme i hlavní trať na Kladno a stáčíme se levým obloukem ke Karlovarské silnici. Zprava se k nám přidává kolej z tzv. Jenečského trianglu, tč. bez provozu. U litovického hřbitova míjíme prostor, který se má do konce roku 2012 stát novou železniční zastávkou na zmiňované trati. Doufejme, že se tedy nestane nic neočekávaného a zastávka skutečně zřízena bude, čímž obrovsky nabyde význam této trati. Zbývá se tedy jen domnívat, že provoz bude rozšířen i na všední dny, a také přijatelný interval, nutný pro to, aby si cestující navykli na změnu. Vzhledem k tomu, že je v docházkové vzdálenosti hustě osídlená oblast rodinných domků, má zastávka velké ambice stát se velmi využívanou. Chce se mi zvolat: „Hurá, konečně se dělají zastávky pro lidi.“

Po krátké chvilce se dostáváme na nádraží Hostivice-Litovice. Komentář k nádraží si zaslouží samostatný odstavec.

Nádraží Hostivice-Litovice se nachází na západním okraji Hostivice, jaksi zcela odstrčeno od obydlené zástavby, nyní bez obsazení personálem Českých drah a vlaky zde zastavují jen na požádání nebo znamení. Omšelá a zchátralá budova ostře kontrastuje s opravenou budovou nádraží Hostivice. Nejvíce hrůzné je okolí staniční budovy. Mezideponii zeminy a pražců doplňuje nepořádek v podobě torza oploceníí (v době nedávno minulé zde byla chována domácí drůbež), pozůstatky autodílů a odpadky. Přízemí staniční budovy má zatlučena okna a dveře. Obrázek zkázy doplňují místy zarostlé další staniční koleje, v současnosti již notně rozkradené. Jediná věc, která v těchto nehostinných podmínkách funguje, je uhelný sklad.

Přesuňme se dále k Chýni, kterou trať míjí na západním okraji města. Vedení města má zájem o vybudování železniční zastávky, leč zatím neúspěšně. Chýně by si alternativu v podobě železnice zasloužila, dosavadní obsluha linkami PID 347 a 358 se jeví jako nedostatečná, která obyvatele směřuje k preferenci automobilismu.

Po několika minutách se v 9:51 dostáváme do železniční stanice Rudná. Stanice je zajímavá tím, že se zde stále používají mechanická návěstidla a závory. Během krátkého pobytu ve stanici přijíždí v 9:56 vlak Os 19904 z Prahy vedený vozem 810.320-2, aby zde krátkém zastavení pokračoval do Berouna. V 9:59 příjíždí vlak Os 19951 od Berouna veden vozem 810.043-0, čímž je dílo dokonáno. Stanicují vedle sebe tři "osmsetdesítky" a čekají na výstup a nástup cestujících. Paráda, učebnicová ukázka dokonalé přestupní vazby. Zakrátko se každý z motoráků vydává svým směrem.

Náš motorák se zatím změnil ve vlak Os 25911 a my se vracíme zpět na nádraží Hostivice. Celkem nás jede devět.

V Hostivici nás vítá modrý lokotraktor 704.518-0 společnosti Kladenská dopravní a strojní s.r.o., který čeká až bude trať volná. Náš motorák, se kterým hodláme pokračovat až do Prahy, zde má 15 min přestávku. Během této doby přijíždí Regionova z "Masaryčky" a po následném odjezdu pokračuje na Kladno. Vzápětí přijíždí ve směru od Kladna vlak vedený motorovou lokomotivou řady 854 s přezdívkou "Čertík". Opět ideální přestupní vazba na všechny směry. Nastupuje k nám velká skupina skautů, vlak se plni a zůstane jen několik málo prázdných místeček k sezení. Při opuštění hostivického nádraží si všímáme, že u rampy průmyslových podniků je na železniční vlečce několik nákladních vozů – v posledních letech nevídané.

Jedeme po východním okraji Hostivice a sledujeme přilehlou vilovou čtvrť, u které má do konce roku 2012 vyrůst další hostivická železniční zastávka.

Poté následuje svižná jízda motoráčku až do stanice Praha-Řepy. Bohužel někdo ještě nestačil zaregistrovat změnu názvu stanice, takže se v kolejišti stále můžeme setkat s již neplatnou informační tabulkou Praha-Zličín. Staniční budova je tak nějak v šedém průměru. Nedá se říci, že by byla něčím krásná, ale nelze ani říci, že by působila vyloženě odstrašujícím dojmem. Ostudné jsou na budově každopádně papíry s vylepenými jízdními řády. Kolejové uspořádání je zajímavé existencí funkční vlečky do objektu Stavební stroje a na druhé straně vlečky do bývalého ČKD (SKV). Asi největší zajímavostí je kolejová spojka z tramvajové smyčky Sídl. řepy, přes kterou byly expedovány tramvaje z ČKD a později škodovácké tramvaje 13T na koleje DP Praha. Přechod ČD/DP zde zajišťovaly speciální plošinové železniční vozy, jejichž úkolem bylo zajistit pevne spojení s infrastrukturou DP, aby mohly být vzápětí některým z tramvajových vozů odtaženy.

Vyjíždíme z nádraží, po chvíli překonáme železniční přejezd a dostaneme se na vysoký most nad Jeremiášovu ulici, kde nám otevře krátký, ale zajímavý pohled na řepské sídliště. Jedeme kolem rodinných domků, až přijedeme do zastávky Praha-Stodůlky. Zastávka, která příliš neoslní, ba právě naopak, zdevastovaný zastávkový přístřešek je přímo ostudný a zasloužil by spíš strhnout. V minulosti zastávka sloužila i jako výhybna, to už však dávno odvál čas a nyní se používá pouze jedna kolej, zatímco ta druhá je zarostlá náletovými dřevinami.

Následuje zastávka Praha-Cibulka, která leží v zástavbě rodinných domů a zároveň v docházkové vzdálenosti ze zastávky Cibulka, kterou obsluhují autobusy linky 123 (Na Knížecí – Šmukýřka).

Vyjíždíme ze zalesněné oblasti a pohled na areál bývalé továrny Walter (Motorlet) nám dává tušit, že se blížíme ke stanici Praha-Jinonice. Před nějakou dobou došlo k demolici části areálu a na uvolněném prostoru byly postaveny bytové domy. Při projíždění kolem zdevastovaných zbytků budov si všímáme pozůstatků vlečky, která vedla do areálu. Opodál se nachází stažené mechanické závory. To už ale přijíždíme na zhlaví stanice a vítá nás "kovošrot". Nádražní budova působí poměrně sympatickým dojmem. V obvodu nádraží jsou mechanická návěstidla, což je na území hl. m. Prahy už dosti řídký jev. Stanice Praha-Jinonice je zajímavá tím, že se zde natáčel kultovní film Přednosta stanice s nezapomenutelným českým komikem Vlastou Burianem, a sice v nelehkém válečném roce 1941.

Dostáváme se na okraj skály Dívčích hradů, krajina před námi se široce otevírá, a my můžeme na krátký okamžik spatřit nádherný výhled na Prahu, vskutku nádherná scenerie. Po chvíli výhled na Prahu končí a my jsme v zastávce Praha-Žvahov, kde se nachází i zrušená výhybna. Táhlým obloukem se dostáváme přes Hlubočepské údolí po kamenném mostě s honosným názvem Pražský Semmering (díky své podobnosti s horskou dráhou v Rakousku). Otevírají se krásná panoramata, jeden může koukat na přírodní zákoutí, jiný zase třeba na mostní konstrukce, zkrátka pastva pro oči, která již zakrátko končí a my mizíme mezi listnatý porost, který obklopuje klesající železniční trať.

Cestou do obvodu nádraží Praha-Smíchov míjíme několik bezdomoveckých kolonií. Po několika minutách se blížíme do konečné zastávky, zde je ovšem záhodno zmínit několik věcí. Pro cestující je naprosto nepochopitelný fakt, že těsně před koncem musejí koukat na všudypřítomý nepořádek, navíc v centru Prahy. Haldy stavební suti, odpadky, pneumatiky, nábytek, torza autodílů - to je pouze výčet toho nejhoršího na "území nikoho". Jedním slovem – hnus.

V 10:57 přijíždíme na konečnou trati 122, která je okamžitém dosahu metra, tramvají i autobusů. Zastávka Praha-Na Knížecí byla vybudována až v roce 2011, v souvislosti s dlouhodobou výlukou Plzeňské ulice. Zde naše putování končí, víkendový výlet se nám velmi líbil, a my přemítáme, co vše by se dalo na provozu této trati vylepšit a proč zde jezdí tak málo cestujících.

© M. Babický 2012
Autor: mb-180212z-040412w, Trvalý odkaz, Čl. železnice, Články, 4.4.2012
2. 11. 2010 JHMD se daří

Úzkorozchodným tratím Jindřichův Hradec - Nová Bystřice (severní větev) a Jindřichův Hradec - Obrataň (jižní větev) se pod soukromým vlastnictvím společnosti Jindřichohradecké místní dráhy daří. Tratě, které byly pod taktovkou ČSD a později ČD počátkem 90. let 20. stol. navrženy na zrušení jako první, jsou ve vlastnictví JHMD definitivně zachráněny a prosperují.

Osobní doprava je v zimním období na jižní větvi spíše parodií na pravidelný provoz (pouze 1 pár vlaků denně celé trase Jindřichův Hradec - Nová Bystřice + 1 pár ve zkrácené trase Jindřichův Hradec - Kunžak-Lomy), zato v jarních, letních a podzimních měsících vzroste do nebývalých rozměrů. Během letní sezony zde jezdí denně až 6 párů spojů v dieselové trakci a až 3 páry parních vlaků. V pracovní dny je také nasazován 1 pár ve zkrácené trase Jindřichův Hradec - Kunžak-Lomy, a sice v dieselové trakci.

Hlavní zásluhu na tom má turistický ruch. Jízda úzkokolejkou po malebné České Kanadě je opravdu zážitek. Když se k tomu ještě přidá romantická jízda parním vláčkem, člověk si řekne, jak to máme v těch Jižních Čechách krásně. Velmi početnou skupinkou cestujících bývají cyklisté, pro něž jsou velmi často zařazovány soupravy, které obsahují nákladní vůz pro přepravu bicyklů. Pokud není nákladní vůz zařazen, kola se přepravují ve služebním oddílu osobního vozu Balm/ú. Na této provozní větvi jsou řazeny solo Balmy, v případě potřeby zdvojené či ztrojené.

Severní větev je provozně stabilnější, provoz je zde i během zimního období zajišťován až 8 párů spojů v pracovní dny, 1 vlak pak v trase Jindřichův Hradec - Černovice u Tábora a 2 páry spojů v trase Jindřichův Hradec - Kamenice nad Lipou a 1 spoj v obrácené trase Kamenice nad Lipou - Jindřichův Hradec. Navíc je zde 1 spoj z Obrataně do Kamenice nad Lipou. V sezoně každé pondělí vypomáhá zvláštní parní vlak.

O víkendech je v provozu až 6 párů spojů v celé trase Jindřichův Hradec - Obrataň, přičemž je zde navíc 1 vlak ve zkrácené trase Obrataně do Kamenice nad Lipou.

Technické zázemí má dopravce hned na několika místech. Nejdůležitější je samozřejmě depo Jindřichův Hradec, kde jsou vlaky odstavovány, má zde zázemí lehká i těžká údržba a probíhá zde zbrojení naftových i parních lokomotiv. V areálu depa je i možnost přechodu na normálněrozchodnou trať ČD. JHMD vlastní podvalníky a také několik normálněrozchodných nákladních vozů.

Dalším nádražím, kde jsou odstavovány vozy, je Lovětín. Výpravní budova je sice bez obsluhy, nicméně v areálu nádraží jsou odstavovány zejména výsypné vozy na štěrk. Nachází se zde též odstavený vrak motorového vozu Faur (MBxd2) řada M27, který původně jezdil u polských železnic (PKP), přičemž na prvopočátku byla plánována brzká rekonstrukce zbývajících 3 vozů.

Dalším důležitým zázemím je stanice Kamenice nad Lipou. Stanice je jako jedna z mála trvale obsazena. V areálu nádraží je depo a tiskárna lepenkových jízdenek. Zde, stejně jako ve stanici Lovětín je také zde umístěn odstavený vrak motorového vozu řady M27.

Velmi zajímavou kapitolou jsou koleje. Trať byla v průběhu své existence průběžně opravována, za posledních cca 25 let došlo na kompletní rekonstrukci převážné části trati. I v současnosti však lze v kolejové síti narazit na původní kolejnice, či součásti výhybek z roku 1898 či jen nepatrně mladší. Zajímavé jsou i některé výstražné kříže na přejezdech, jejichž svislá část, vyrobená z kolejnice může pamatovat počátky provozu na konci 19. stol. Bezkonkurenčně největší zajímavostí je tříkolejná splítka hned za stanicí Jindřichův Hradec. Zde prochází normálněrozchodná trať do Horní Cerekve (č. trati 225) a úzkorozchodné trati do Obrataně (č. trati 228) a Nové Bystřice (č. trati 229).

V průběhu doby nedávno minulé bylo opraveno velké množství železničních přejezdů živičným povrchem. U lesních přejezdů je stále využíváno trámů mezi kolejnicemi. Od července 2009 došlo v rámci bezpečnosti k celorepublikovému označení všech železničních přejezdů. To se nevyhnulo ani JHMD, jakožto soukromému dopravci.

Vozový park dopravce je velmi rozmanitý. Jako hnacích vozidla osobních vlaků používá dieselové lokomotivy řady 705 neboli T47 resp. TU47 z let 1954 - 1955. V provozu jsou lokomotivy ev. č. 705.905-8, 705.906-6, 705.907-4, 705.911-6, 705.915-7, 705.918-1, 705.919-9, 705.920-7, 705.921-5 a lokotraktor 702.901-0 (TU 29.0, T 29.0) . Ve vozovém parku dopravce se nachází i rumunský motorový vůz Faur odkoupený z Polska (zde označený MBxd2). Soukromý dopravce jej označil jako řadu M27.0 (podle oficiálního označení též 805.9). Pro provoz nákladních vlaků se využívá též polská lokomotiva Lxd 2-331 (typu Faur L45H), která má označení T 48.0 (oficiálně 706.901).

Nákladních vozů má dopravce přiměřený počet, některé z nich byly odkoupeny až z dalekého Rumunska, a jsou provozovány včetně původních rumunských textů. Jednotný vozový park osobních vagonů se skládá z typu Balm/ú, které pocházejí z roku 1966.

Pro historické jízdy jsou určeny parní vlaky. Dopravce disponuje parními lokomotivami U37.0 (r.v. 1898), U46.0 (r.v. 1959) a U47.0 (r.v. 1907) Historické osobní vozy mají označení Ci/u 305, Ci/u 321, Ci/u 350, Ci/u 351, D/u 600, DF/u 647.

Mimo uvedená vozidla disponuje dopravce ještě pracovními vozíky MUV69 a strojní podbíječkou.

Jak bylo předesláno, dopravce disponuje tiskárnou Edmondsonových lepenkových jízdenek, kterou zachránil před likvidací. Původně byly jízdenky vyráběny ve výrobně jízdenek ČSD v pražské Husitské ulici. Po přechodu Českých drah na výpočetní techniku mělo být zařízení sešrotováno, leč pracovníci JHMD vše odkoupili, a tím zachránili. Lepenkové jízdenky jsou k mání ve všech stabilních pokladnách dopravce. Pokud cestující nastoupí mimo tyto stanice, průvodčí mu ve vlaku prodá trhací jízdenku, z níž odtrhne patřičný počet proužků, které symbolizují kilometrická pásma. Většina zastávek je na znamení nebo požádání. Jízdenky se vydávají ve vlaku a ve stanicích J. Hradec, N. Včelnice, Kamenice n. Lipou, Černovice u Tábora a Nová Bystřice.

Velká škoda je, že v parních vlacích dopravce prodává "obyčejné" trhací jízdenky a nevyužívá nostalgických lepenkových jízdenek.

Nezbývá tedy, než jindřichohradecké úzkokorozchodce popřát, aby se jí dařilo a vzkvétala.

Na závěr přehled všech stanic a zastávek na úzkokolejce JHMD:

jižní větev: Jindřichův Hradec, Jindřiš, Jindřiš zastávka, Blažejov, Malý Ratmírov, Střížovice, Kunžak-Lomy, Kaproun, Senotín, Hůrky, Dračice, Nová Bystřice

severní větev: Jindřichův Hradec, Horní Skrýchov, Dolní Radouň, Lovětín, Lovětín obec, Nekrasín, Nová Včelnice, Žďár u Kamenice nad Lipou, Rodinov, Včelnička, Kamenice nad Lipou, Včelnička, Bohdalín, Benešov nad Lipou, Chválkov, Dobešov, Černovice u Tábora, Křeč, Sudkův Důl, Obrataň zastávka, Obrataň.

Prameny:
  1. osobní poznámky
  2. www.jhmd.cz


© M. Babický 2010
Autor: mb-021110v, Trvalý odkaz, Čl. železnice, Články, 2.11.2010
1. 6. 2006 Historická a modelová železnice ve Vrčeni

Vrčeň u Nepomuku, malá obec cca 1,5 km vzdálená od železničního nádraží v Nepomuku, má cca 326 obyvatel a ač to tak nevypadá, může nabídnout železničním příznivcům vše, nad čím jim srdce zaplesá radostí.

Na ploše 20m2 čeká na fanoušky skutečné i modelové železnice nádherný skvost v podobě obrovského kolejiště rozchodu 12 mm (měřítko 1:120) TT, kde se nachází 136 m kolejí, 65 výhybek, 124 semaforů, 15 mostů, 15 tunelů a 3270 stromů. To vše je umístěno v podkroví rodinného domu.

Kolejiště drží rekord u točny a remízy, které jsou největší v České republice, neboť se zde nachází 25 stání. Nádraží také není žádný "drobeček", jelikož má 27 odstavných kolejí. Funkční kabinková lanová dráha se nádherně vyjímá nad kolejištěm.

Kolejiště je kompletně zatrolejováno, takže lokomotivy mají možnost odebírat proud i z pantografů.

Na části kolejiště jsou úzkorozchodné koleje, které jsou použity z modelové železnice velikosti N (meřítko 1:160).

Ač je to zvláštní, kolejiště žije zejména v zimních měsících, kdy jsou plánovitě prováděny noční jízdy, resp. jízdy vlaků za nočního osvětlení kolejiště.

Příznivci skutečné železnice si zde dozajista najdou své, pod střechou jsou umístěny různé předměty z provozu železnic na Plzeňsku, některé jsou i z předminulého století.

Historická a modelová železnice byla pro veřejnost zpřístupněna v září 2005, přičemž k 31. 5. 2006 tuto expozici navštívilo 867 zájemců.

Majiteli, panu Jaroslavu Navrátilovi rozhodně nechybí chuť a plány do budoucna. V nejbližší době se chystá rozšíření kolejiště velikosti N, dále především výstavba nového kolejiště velikosti H0 (měřítko 1:87), na zahradě pak výstavba skutečného stavědlového domku, kde bude umístěn sedmipákový stavědlový přístroj a instalováno návěstidlo.

Pro veřejnost jsou návštěvní hodiny v pondělí - pátek od 15:30 do 19:30, o sobotách, nedělích a svátcích od 10:00 do 19:30. Maximální počet návštěvníků je omezen 10 osobami, děti do 15 let pouze v doprovodu starších osob. Pro bezproblémovou prohlídku s výkladem, který trvá cca hodinu, je lépe se předem telefonicky objednat. Vstupné dobrovolné.

Adresa expozice:

Jaroslav Navrátil
Vrčeň 15
335 41
Tel: 371 580 188

© M. Babický 2006 
Autor: mb-010406z-010606v, Trvalý odkaz, Čl. železnice, Články, 1.6.2006
4. 3. 1999 Sergeje ještě nekončí.

V souvislosti s avizovaným ukončením provozu Sergejů se mi podařilo zjistit aktuální stav v západočeském regionu. V Chebu se nachází vraky Sergejů 781.433, 505, 552, 548, 580 a provozní stroje 781.462, 592, 600. Do německého Arzbergu jezdí minimálně 2x denně vlak s nákladem uhlí. Sergej jede v čele vlaku, na přípřeži německá lokomotiva řady 218.

V depu Sokolov se nacházejí vraky a odstavené stroje těchto evidenčních čísel: 781.230, 267, 344, 416, 418, 430, 444, 471, 482, 501, 516, 518, 530, 540, 555, 556, 558, 567, 568, 581, 584, 590, 594, 596, 597 a další. Sergeje jsou dnes, v březnu 1999 nasazovány zpravidla jako postrky nákladů s uhlím, zejména v úseku Nové Sedlo - Vojkovice, nebo jako zálohy za dvojčata ř. 753 v přilehlé oblasti.

Od nového grafikonu ČD by měly nastat vcelku zajímavé změny. Jelikož se mají zvýšit výkony v osobní dopravě, budou lokomotivy ř.753 vést osobní vlaky a řada 781 by tak mohla převzít některé výkony dosud provozované ř.753.

Dle informací pracovníků depa Sokolov, bude navýšen stav provozních Sergejů z nynějších šesti, na celkem 10 kusů lokomotiv. K dispozici budou pravděpodobně tyto stroje: 781.335, 427, 448, 484, 529, 545, 578, 580, 591, 600. Vzhledem k nedostatku náhradních dílů uvidíme, jak dlouho se ještě Sergeje udrží na tratích ČD.

© M. Babický 1999
Autor: mb-250299z-170202a, Trvalý odkaz, Čl. železnice, Články, 4.3.1999

Pokud chcete kontaktovat redakci, využijte link. , eventuelně stránku Techinfo.

©
CITYTRANS CZ 1999 - 2019 - Šíření textů z www.citytrans.info a www.citytrans.cz je možné pouze se svolením redakce a uvedení zdroje. Citytrans CZ má ISSN 1804-7297

Zpět nahoru